Historie a význam

Brambory se v Řecku začaly objevovat na začátku 19. století. První doložené pěstování probíhalo na Jónských ostrovech, tehdy pod francouzskou správou. Po vzniku samostatného řeckého státu podpořil jejich rozšíření guvernér Ioannis Kapodistrias. Použil zajímavou strategii – nechal brambory hlídat vojáky, aby vzbudil dojem jejich vzácnosti, čímž vyvolal zájem u obyvatel a přispěl k jejich rozšíření.

Význam a produkce

V současnosti se v Řecku ročně vypěstuje přibližně 450–470 tisíc tun brambor. Spotřeba je vysoká – více než 50 kg na osobu ročně. Přesto část brambor dováží, například z Egypta nebo Francie, což bývá předmětem kritiky ze strany místních farmářů. V reakci na to vzniklo i hnutí „potato movement“, které podporuje přímý prodej od farmáře ke spotřebiteli bez zprostředkovatelů.

Hlavní oblasti pěstování

Brambory se nejvíce pěstují v západní a střední části Řecka, na Peloponéském poloostrově a v severních oblastech – Makedonii a Thrákii. Místní podmínky, jako je složení půdy a podnebí, ovlivňují výběr odrůd i pěstební postupy.

Odrůdy

Nejčastěji se pěstuje odrůda Spunta, která je oblíbená díky své výnosnosti, vzhledu a chuťovým vlastnostem. Další často pěstované odrůdy zahrnují Liseta, Marabel, Agria, Arizona a další. V některých regionech se pěstují i tradiční místní odrůdy. V ekologickém zemědělství je oblíbená také odrůda Sarpo Mira, která je velmi odolná vůči plísním a mandelince.

Výsadba

V Řecku se brambory obvykle vysazují dvakrát do roka. V jižních oblastech, jako je Preveza, začíná zimní výsadba už v lednu a únoru. Podzimní výsadba pak probíhá koncem srpna nebo v září. Sází se do hloubky přibližně 7–10 cm, s rozestupy kolem 30 cm v řádku a 60 cm mezi řádky. Hrůbkování (vytváření hřebenů) pomáhá zadržovat vlhkost a chrání hlízy před světlem.

Sklizeň

Brambory se sklízejí přibližně 3 až 4 měsíce po výsadbě. Zimní výsadba se sklízí na jaře – v květnu, podzimní pak těsně před Vánoci. Čas sklizně se řídí podle odrůdy i počasí.

Hnojení a zavlažování

Řečtí farmáři hnojí podobně jako ti čeští – používají se minerální hnojiva (zejména dusík, fosfor a draslík), ale v ekologickém zemědělství jsou běžné přírodní materiály, jako kompost, hnůj nebo mořské řasy. Zvláštní důraz se klade na vyváženost živin a zdraví půdy. Zavlažování se řeší nejčastěji pomocí postřikovačů (sprinklerů), někdy i kapkovou závlahou.

Ochrana proti škůdcům

Brambory v Řecku trápí podobní škůdci jako u nás – především plíseň bramborová a mandelinka. Na běžných farmách se používají chemické postřiky, v ekologickém zemědělství se využívají přírodní metody – například organické přípravky na bázi „užitečných bakterií“ nebo výluhy z bylin. Paní Eleni, se kterou jsme mluvili, používá biologické prostředky a důsledně dodržuje pravidla ekologického zemědělství.

Půda a péče o porost

Kvalita půdy je zásadní. Před výsadbou se půda prokypří, pohnojí a zbaví plevele. V průběhu růstu je důležité pravidelné okopávání, zavlažování a v případě potřeby opakované přihrnování půdy k rostlinám (hrůbkování). Vše závisí na zkušenostech a pečlivosti pěstitele.

Ekologické pěstování

V Řecku je ekologické pěstování brambor zatím méně rozšířené, ale pomalu roste. Na rozdíl od konvenčního zemědělství klade důraz na udržitelnost, biologickou ochranu a zdravou půdu. Farmy jako ta paní Eleni dokazují, že i v malém měřítku lze pěstovat kvalitní brambory šetrně k přírodě.

Závěr

Pěstování brambor v Řecku se v mnohém podobá české praxi. Rozdíly najdeme v klimatu, termínech výsadby a často i v přístupu jednotlivých farmářů. Paní Eleni, která nás provedla svou zahradou, pěstuje brambory s láskou a respektem k přírodě. Její ekologická farma je důkazem, že i v Řecku je cesta udržitelného zemědělství reálná a funkční.