Národní park Tzoumerka (oficiálně NP Tzoumerka, Peristeri & Arachthos Gorge) se nachází v oblasti Epirus na severozápadě Řecka, v pohoří Athamanika (Tzoumerka), které je součástí páteře středního Pindského pohoří a tvoří přirozenou hranici mezi Epirem a Thessalií, s celkovou rozlohou okolo 820 km². Nejvyšší vrchol, hora Kakarditsa, dosahuje výšky 2 429 m. V nižších polohách rostou bukové, borovicové a jedlové lesy, postupně přecházející do horských tundrovitých oblastí a alpínských luk. Fauna je velmi bohatá: v parku žijí medvědi hnědí, vlci, kamzíci (divoké kozy balkánské), jeleni a vydry, přičemž oblast je důležitým stanovištěm pro vzácné a ohrožené druhy savců a ptáků – včetně výra velkého, orla skalního, sokola stěhovavého, jestřába a káně. Lokalita je také významná pro několik stovek druhů bezobratlých, ryb, obojživelníků a plazů, včetně žab, hadů či ještěrek. Endemická a chráněná flóra (např. orchideje, lilie) dává regionu unikátní bohatost druhů. Krajina je dramatická – od strmých horských štítů, údolí po řeky (Arachthos a Acheloos) až po kaňony a vodopády. Arachthos je jednou z největších řek regionu, zatímco Kalaritikos protéká divokými skalnatými údolími a je označován jako „Divoká řeka“. Vodopád Katarraktis patří mezi největší v Řecku, poblíž stejnojmenné vesnice, ale v parku najdeme i řadu menších a fotogenických vodopádů. Mnohé lokality jsou dostupné jen pěšky, zejména cesta ze Syrrako do Kalarites je považována za jednu z nejoblíbenějších tras. Na území parku leží více než 45 tradičních kamenem vystavěných vesnic – často nazývaných Tzoumerkohoria – mezi nimi Syrrako, Kalarites, Vourgareli, Pramanta či Kalavrites. Vesnice Kalavrites bývala v minulosti domovem více než 5 000 obyvatel ve zhruba 530 domech a je typická živou místní atmosférou, pravoslavnou tradicí a gastronomickými specialitami (např. sýry, jehněčí, med a tradiční pečivo). Syrrako a Kalarites jsou přístupné pouze pěšky nebo po horských cestách a spojují je staré oslí stezky – včetně kláštera Kipina vytesaného ve skalním masivu vedle Kalarites a starobylého kamenného jednoobloukového mostu Plaka přes Arachthos. Podnebí je typické horské: zimy jsou chladné a vlhké, jaro i léto teplé a suché, přičemž na jaře (květen–červen) jsou vodní úrovně vyšší po roztání sněhu, což je výhodné pro turistiku i rafting. V létě jsou některé menší vodopády suché, ale teplé počasí je ideální pro treking a plavání v ledových horských potocích. Turisté sem míří kvůli fotogenické přírodě, trekkingovým možnostem, vodopádům a řekám, historickým památkám, klášterům, kamenným mostům a výjimečně autentickým vesnicím – národní park je často označován za obrovské otevřené muzeum folkloru, kde se umělé stavby harmonicky prolínají s přírodními scenériemi. Aktivity jako rafting na Arachthos a Kalaritikos, horské stezky, canyoning, jízda na kajaku či pěší výlety nabízejí jedinečný zážitek z dobrodružné přírody. Kultura zde zůstala živá: místní obyvatelé, celkově velmi hrdí na své tradice a řeckou pravoslavnou víru, dodávají vesnicím jedinečný charakter a pohostinnost. V mnoha vesnicích fungují rodinné penziony poskytující ubytování pro návštěvníky hledající kontaktní pobyt v horské komunitě. Nejbližší větší město je Ioannina, ze které vedou silnice do centra Tzoumerka. Celkově je Národní park Tzoumerka ohromující destinací kombinující bohatou biodiverzitu, dechberoucí horskou krajinu, vodní toky, historické památky a živou tradici – ideální pro milovníky přírody i kulturního cestování.

Náš výlet z vesnice Kalarites do Syrraka

Vydali jsme se z Kalarites časně dopoledne, kdy byly uličky vesnice ještě tiché a vzduch svěží. Prošli jsme kolem starého kostela a taverna Napoleona Zotose, odkud to vonělo kávou, a zamířili k okraji vesnice, kde začíná stará pěší stezka do Syrraka. Je to dlážděná kamenná cesta, kdysi jediná spojnice mezi těmito dvěma horskými vesnicemi. Za chvíli jsme opustili kamenné domky a začali sestupovat do údolí. Cesta se klikatila mezi nízkými zídkami a borovicemi a nabízela dechberoucí výhledy na okolní hory. Ticho narušovalo jen zurčení říčky hluboko pod námi. Vzduch byl čistý, voněl bylinami a vlhkým kamenem. Po asi půlhodině chůze jsme dorazili k malému kamennému mostu, který překlenuje říčku Chroussias. Je to působivé místo – most jako vystřižený z pohlednice, voda pod ním průzračná a okolní svahy porostlé zelení. Udělali jsme si krátkou pauzu, napili se a kochali se výhledem zpět na Kalarites. Pak nás čekal výstup do Syrraka. Tahle část je o něco náročnější – cesta se vine vzhůru serpentinami, ale není dlouhá. Zhruba za 30 minut jsme vystoupali až k prvním kamenným domům Syrraka. Vesnice je nádherná – tradiční architektura, úzké uličky, malebné náměstíčko, a hlavně klid. Dali jsme si oběd na terase s výhledem do údolí a užívali si atmosféru, jako by se tu zastavil čas. Po odpočinku jsme se stejnou cestou vraceli zpět do Kalarites. Výstup zpátky byl mírnější a cesta ubíhala rychle. Slunce už bylo níž, světlo zjemnělo a krajina hrála teplejšími barvami. Do Kalarites jsme dorazili unavení, ale nadšení – ta trasa mezi Syrrakem a Kalarites není jen obyčejná túra, ale malý výlet v čase. Místo, kde se příroda a tradice dokonale doplňují.