Frygana, často označovaná také jako garrigue, je typ půdní vegetace, který se vyskytuje ve středomořské oblasti. Stejně jako ostatní vegetační typy v tomto regionu má své charakteristické rysy, specifický způsob vzniku a jedinečné složení rostlinných i živočišných druhů. Základem frygany je původně primární les, což platí i pro další typy středomořské vegetace – například makkie. Vznik těchto vegetací je výsledkem dlouhodobých přírodních procesů, které jsou ovlivněny mnoha faktory. Jedním z nich je geologická aktivita, nicméně ještě výraznější vliv má činnost člověka. Už před několika tisíci lety zde žily civilizace, které potřebovaly suroviny pro svůj rozvoj. Primární les, bohatý na kvalitní a tvrdé dřevo, představoval významný zdroj. Například dřevo z cypřiše se používalo ke stavbě lodí. Postupné masivní odlesňování tak vedlo ke zásadní proměně krajiny. Po vykácení lesa se na místě začaly objevovat nízké keře a jednoleté rostliny, čímž vznikl nový vegetační typ – makkie. Ty jsou charakteristické trnitými keři, nižšími stromy a zdřevnatělými bylinami. Stromy původního lesa se na těchto místech znovu prosazují jen velmi obtížně – jejich návrat může trvat i několik let. Změna prostředí přitom negativně dopadá na místní faunu a dlouhodobě ovlivňuje celkový ráz krajiny. Kořenový systém makkiové vegetace není schopen zadržovat vodu tak účinně jako u původních lesů, což vede k erozi půdy a jejímu odnosu. Postupně se odkrývá podloží, humusová vrstva mizí a krajina se výrazně mění – vznikají nové terénní útvary a někdy se dokonce rozšiřuje pevnina. Jak již bylo řečeno, po odlesnění se původní vegetace samovolně ve stejné podobě neobnoví. Pokud však člověk do krajiny dále nezasahuje, na jejím místě se vyvíjí makkie. Jenže tehdejší obyvatelé byli nejen dřevaři, ale také pastevci. Odlesněné plochy proto často využívali jako pastviny pro kozy a ovce. Tím došlo k další proměně prostředí – vlivem pastvy se původní vegetace nestíhala obnovovat a krajina se opět proměnila. Výsledkem tohoto dlouhodobého využívání půdy je právě frygana – vegetační typ, který vznikl intenzivním chovem hospodářských zvířat. Pastva zároveň částečně brání růstu vyšších trnitých keřů a pomáhá udržovat krajinu v otevřenější podobě. Pro fryganu je typické, že se zde téměř nevyskytuje vyšší vegetace. Převládají nízké keře a rostliny přizpůsobené suchému a horkému klimatu. Mnohé z nich mají trny, které je chrání před spásáním. Některé jednoleté byliny bohaté na aromatické silice, využívané například v gastronomii jako koření, jsou pro fryganu také typické. Vznik frygany však nemusí být vázán pouze na pastvu. Stejně jako u jiných vegetačních typů existuje více cest vzniku. Jednou z nich je přirozený přechod z makkií. Pokud dojde k dalšímu odnosu půdy a ústupu nižších stromů, porost postupně zřídne a je nahrazen fryganou. Příroda je mimořádně složitý systém a teprve s odstupem času často rozpoznáme, jak hluboce ji může ovlivnit i zdánlivě malý zásah člověka.
Mapa vegetace frygany na Prevézském poloostově.
Námi zaznamenané druhy rostlin:
- Řečík pistáciový (Pistacia vera)
- Sápa křovitá – přímořská (Phlomis fruticosa)
- Urginea přímořská -mořská cibule (Drimia maritima)
- Levandule (Lavandula spp.)
- Rozmarýn lékařský – Salvia rosmarinus)
- Mateřídouška – (Thymus spp).
- Šalvěj (Salvia spp.)
- Saturejka (Satureja spp.)
- Hojník – řecký čaj (Sideritis spp.)
- Mikromerie (Micromeria spp.)
- Kozinec úzkolistý (Astragalus angustifolius)
- Kručinka trnitá (Genista acanthoclada)
- Pryšec trnitý (Euphorbia acanthothamnos)
- Cist krétský (Cistus creticus)
- Smil italský (Helichrysum italicum)
- Ožanka bílá (Teucrium polium)
- Plstnatka (Ballota acetabulosa)
- Čistec krétský (Stachys cretica)
- Řebříček aromatický (Achillea fragrantissima)
- Len dvouletý (Linum bienne)
- Šanta řecká (Nepeta argolica)
- Zvonek lžícovitý (Campanula spatulata)
- Jetelovec chlupatý (Dorycnium hirsutum)
- Kručinka žlutokvětá (Anthyllis hermanniae)
- Divizna laločnatá (Verbascum sinuatum)
