Před přibližně 10 tisíci lety byla hladina Středozemního moře o 30–40 metrů nižší. Voda z řek Arachthos a Louros tehdy zaplavovala oblast dnešního Amvrakijského zálivu a odtékala do moře úžinou u Aktia. Oblast byla porostlá bujnou vegetací, podobně jako miliony let předtím. Dnešní stav hladiny moře je ustálený zhruba poslední 2 tisíce let, což umožnilo vybudovat podmořský tunel spojující Prevezu s Aktiem – položený do hloubky přes 20 metrů. U Aktia se 2. září 31 př. n. l. odehrála slavná námořní bitva mezi odbojným Antoniem a egyptskou královnou Kleopatrou na jedné straně a Octavianem (pozdějším císařem Augustem) na straně druhé. Na památku vítězství nechal Augustus na místě, kde tábořilo jeho vojsko, postavit město Nikopolis – „město vítězství“. Amvrakijský záliv je s mořem propojen pouze úzkou úžinou mezi Prevezou a Aktiem. Výměna vody v zálivu je velmi omezená, což spolu s přítokem řek Arachthos a Louros, které odvodňují rozsáhlou část epiruské kotliny mezi Ioanninou a severojižní horskou osou Řecka, vytváří specifické podmínky. Tyto odlišné životní podmínky nevyhovují mnoha mořským organismům – některé druhy tu zcela chybí. Naopak jiné organismy se těmto podmínkám skvěle přizpůsobily a v nepřítomnosti konkurence se zde mohutně rozmnožily. Například ostnokožci, jako sumýš šeredný, jsou ještě zastoupeni v přístavu Preveza, ale za prvním poloostrůvkem Agia Triada zcela chybí. Naopak rybka slizoun paví, v Preveze vzácná, je zde velmi hojně rozšířená. V plytkých pobřežních vodách loví užovka podplamatá (Natrix tessellata). Často lze spatřit racky stříbřité (Larus argentatus) a rybáky obecné (Sterna hirundo). Největší atrakcí zálivu jsou delfíni obecní (Delphinus delphis), jeden z nich je i ve znaku města Preveza, a mořské želvy karety (Caretta caretta). Podél pobřeží roste rákos (Phragmites australis) a nejvyšší tráva Evropy, připomínající bambus – Arundo donax. Na plážích lze nalézt vyplavené vaječné schránky ostranek (rod Murex), ulity jehlanek, hřebenatek, srdcovek a dalších mořských měkkýšů. K nalezení jsou také sépiové kosti a schránky krabů a jiných mořských živočichů. Geologický profil mořského břehu v oblasti Agii Apostoli ukazuje na dlouhou historii regionu. Na stěně břehu odkryté mořskou erozí jsou patrné vrstvy z období čtvrtohor (např. ornice obohacená slínem) i starší vrstvy horního pliocénu z třetihor – včetně bělavého břidlicového obzoru s ulitami plžů Gourmya, které dnes využívají poustevníčci (rod Clinabarius), a vrstvy zuhelnatělé rostlinné hmoty. V roce 1998 zde paleontolog Dr. Rostislav Morávek (Vlastivědné muzeum v Olomouci) nalezl části klu lesního slona (Loxodonta antiqua), žijícího v pleistocénu. Toto zvíře bylo až 5 metrů vysoké a mělo kly delší než 3 metry. Radiokarbonové datování potvrdilo stáří 35 000 let (± 2500 let). Na stejném místě byly rovněž nalezeny paleolitické kamenné nástroje – nože, škrabadla a hroty, které používal člověk žijící před 40 tisíci lety. Tyto nálezy jsou dnes k vidění v Přírodovědném muzeu v Neochori. Geologické vrstvy, které byly vlivem tektonických sil vyneseny nad hladinu, svědčí o tom, že podmínky podobné těm dnešním zde panovaly už v třetihorách. Nikdy se zde nenacházelo otevřené moře – vždy šlo o jezero, zátoku či bažinu.

Mezi pozorované a námi zaznamenané druhy živočichů patří:

Mezi pozorované a námi zaznamenané druhy rostlin patří: