Vegetace zahrad, parků a balkónů v Řecku je formována především středomořským klimatem, pro které jsou typická horká a suchá léta a mírné, vlhké zimy. Tento výrazný sezónní nedostatek vody představuje hlavní ekologický faktor ovlivňující druhové složení i fyziologické vlastnosti rostlin. V městském prostředí se tyto podmínky dále zesilují vlivem tzv. tepelného ostrova, vyšší insolace a omezené dostupnosti půdní vláhy. Vegetace je proto tvořena převážně xerofytními a sklerofytními druhy, které jsou adaptovány na vodní stres prostřednictvím morfologických a fyziologických znaků, jako jsou redukovaná listová plocha, silná kutikula, přítomnost silic nebo hluboký kořenový systém. Základní kostru vegetace tvoří dřeviny s vysokou ekologickou stabilitou. Dominantním druhem je olivovník evropský (Olea europaea), který představuje typickou dlouhověkou sklerofytní dřevinu odolnou vůči suchu i degradovaným půdám. V městských parcích a veřejných prostranstvích se často uplatňuje platan východní (Platanus orientalis), ceněný především pro schopnost vytvářet rozsáhlý stín a zlepšovat mikroklimatické podmínky. Charakteristickým prvkem krajiny i urbanizovaného prostoru jsou také cypřiše vždyzelené (Cupressus sempervirens), které svým vzrůstem formují vertikální strukturu vegetace. Na sušších stanovištích se běžně vyskytuje borovice halepská (Pinus halepensis), jejíž porosty jsou však spojeny se zvýšeným požárním rizikem v období letního sucha. Dále blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis) nebo různí druhy palem. Keřové patro je tvořeno jak původními, tak introdukovanými druhy. Mezi významné zástupce patří myrta obecná (Myrtus communis), granátovník obecný (Punica granatum), zmarlika jidášova (Cercis siliquastrum), slozoplod tobirta (Pittosporum tobira) a oleandr obecný (Nerium oleander). Tyto druhy kombinují ekologickou odolnost s výraznou estetickou funkcí, zejména v období květu. V městském prostředí se hojně uplatňují i introdukované okrasné druhy, z nichž nejvýraznější je buganvilie (Bougainvillea spectabilis), typická pro pobřežní oblasti, kde pokrývá fasády domů a výrazně ovlivňuje vizuální charakter sídel. Z popínavých rostlin se dále uplatňuje plámenek, břečťan, loubinec, jasmín, vistárie, trubač nebo zimolez . Bylinné patro je charakteristické převahou aromatických a léčivých druhů typických pro středomořskou makchii. Patří sem zejména rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis), levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia), tymián (Thymus spp.) a šalvěj (Salvia spp.). Tyto rostliny vykazují adaptace na sucho, jako je ochlupení listů, produkce silic a snížená transpirace, a zároveň plní významnou ekologickou funkci jako zdroj potravy pro opylovače. Městská zeleň v Řecku má zásadní ekologický i mikroklimatický význam. Vegetace přispívá ke snižování teplot v zastavěném prostředí, zvyšuje vlhkost vzduchu, zachycuje prachové částice a podporuje biodiverzitu. Současné přístupy k jejímu zakládání a údržbě vycházejí z principů xeriscapingu, tedy tvorby výsadeb s minimálními nároky na zálivku. Důležitým prvkem je také vertikální a druhová strukturovanost porostů, která zvyšuje jejich stabilitu a funkčnost. Specifickou součást městské vegetace představuje balkónová a kontejnerová zeleň. Ta je vystavena extrémním podmínkám, zejména rychlému vysychání substrátu a vysokým teplotám. Z tohoto důvodu se zde uplatňují druhy s vysokou ekologickou plasticitou, jako jsou pelargonie (Pelargonium spp.), sukulenty (např. Aloe arborescens, Portulacaria afra) nebo drobné dřeviny pěstované v nádobách, včetně olivovníků a citrusů. Balkónová vegetace přispívá nejen k estetice, ale i ke zlepšení mikroklimatu budov a snížení jejich tepelné zátěže. Vegetace řeckých zahrad, parků a balkónů tak představuje komplexní a dynamický systém, který odráží interakci mezi přírodními podmínkami a lidskou činností. Kombinace původních středomořských druhů a introdukovaných taxonů vytváří vysokou druhovou diverzitu, přičemž v současnosti roste význam udržitelných přístupů reagujících na klimatickou změnu, zejména s důrazem na efektivní hospodaření s vodou, výběr odolných druhů a podporu ekologické stability městského prostředí.

1. Růže vždyzelená (Rosa sempervirens)
2. Begonie lucerna (Begonia ‘Corallina de Lucerna’)
3. Pochvatec šišákovitý (Plectranthus scutellarioides)
4. Líčidlo americké (Phytolacca americana)
5. Juka vláknitá (Yucca filamentosa)
6. Stětkovec citrónový (Callistemon citrinus)
7. Šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius)
8. Ibišek syrský (Hibiscus syriacus)
9. Šeflera dlanitolistá (Schefflera actinophylla)
10. Olivovník evropský (Olea europaea)
11. Myrta obecná (Myrtus communis)
12. Zmarlika jidášova (Cercis siliquastrum)
13. Borovice Heldreichova (Pinus heldreichii)
14. Blahovičník pobřežní (Hibiscus tiliaceus)
15. Strelície královská (Strelitzia reginae)
16. Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora)
17. Washingtonie statná (Washingtonia robusta)
18. Lilkovník hořcokvětý (Solanum rantonnetii)
19. Ibišek čínská růže (Hibiscus rosa-sinensis)
20. Sléz lesní (Malva sylvestris)
21. Portulakárie africká (Portulacaria afra)
22. Aloe stromovitá (Aloe arborescens)
23. Hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla)
24. Buganvilie nádherná (Bougainvillea spectabilis)
25. Lobelka měnivá (Lobelia erinus)
26. Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
27. Blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla)
28. Svíčkovec Lindheimerův (Oenothera lindheimeri)
29. Marhaník granátový (Punica granatum)
30. Gardénie jasmínovitá (Gardenia jasminoides)
31. Opuncie mexická (Opuntia ficus-indica)
32. Oleandr obecný (Nerium oleander)
33. Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale)
34. Petúnie zahradní (Petunia × hybrida)
35. Surfinie (Petunia pendula)
36. Citroník (Citrus limon)
37. Pomerančovník (Citrus sinensis)
38. Datlovník pravý (Phoenix dactylifera)
39. Datlovník Theophrastův (Phoenix theophrasti)
40. Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)
41. Vavřín pravý (Laurus nobilis)
42. Agáve americká (Agave americana)
43. Oleandr žlutý (Thevetia peruviana)
44. Fíkovník smokvoň (Ficus carica)
45. Buganvilie lysá (Bougainvillea glabra)