Farma Kaldanis je rodinná firma existující již od roku 1880 a je považována za jednu z nejspolehlivějších a nejrespektovanějších včelařských značek v Řecku. V současnosti o ni pečují tři bratři a jejich matka, přičemž provozují asi 500 včelstev bez najímání zaměstnanců. Úly jsou rozmístěny v různých typech vegetace v okolí Prevezy (Thesprotiko, region Epirus), což umožňuje výrobu různých druhů medu. Kaldanis nabízí široký sortiment medů včetně květového, tymiánového, dubového, borovicového, jedlového (fir), akáciového, pomerančového, kaštanového (chestnut) a také speciální lesní honeydew med. Například timpianový (thyme) med je velmi aromatický, bohatý na antibakteriální a protizánětlivé látky, akátový med má světlou průhlednou barvu a sladkou chuť, zatímco jedlový med je vysoce minerální, pomáhá trávicím potížím a má hlubokou vůni typickou pro horské lesy. Během našeho pobytu jsme si vyzkoušeli několik včelařských činností: vybírání plných rámků, točení medu, aplikaci léčiv, krmení včel i stavbu ohradníku proti medvědům. Práce byla náročná, ale spolupráce s rodinou Kaldanisových byla velmi příjemná a obohacující. Zkušenosti nás obohatily o reálný pohled na tradiční včelaření, kombinující tisíciletou tradici s moderním přístupem v ekologickém prostředí regionu Epirus – vše s ohledem na člověka i přírodu.

Chov včel je v Řecku velmi rozšířený a hraje důležitou roli v místním zemědělství i tradici. Díky teplým létům a mírným zimám je řecké klima pro včely ideální, což umožňuje jejich aktivitu téměř po celý rok. Nejčastěji se zde chová včela medonosná, a to včetně různých místních poddruhů přizpůsobených specifickým podmínkám jednotlivých oblastí. Proti varroáze se zde běžně používá přípravek Varostop, obsahující flumethrin – látku, která je v České republice zakázaná pro svou toxicitu. V odlehlých horských regionech musí včelaři čelit útokům medvědů, a proto zde často instalují elektrické ohradníky napájené solární energií. Z našeho pozorování vyplynulo, že řecké včelaření není vždy tak precizní jako v Česku – úly jsou často rozmístěny volně po svazích a kopírují terén, což může působit neuspořádaně, ale odpovídá místním podmínkám a způsobu práce. Nejde o chybu, jen o jiný přístup, na který nejsme zvyklí.