Osobní hodnocení mé zemědělské praxe v Řecku v, které jsem zúčastnil v termínu 25.5.-5.6. 2024 v programu Erasmus+ Akreditace 1.

Stáž v Řecku jsem absolvoval již podruhé. I když jsem už trochu věděl, co očekávat, tak můžu s klidným srdcem říct, že to předčilo mé očekávání. Stále mě fascinují všechny krásy Řecka. Pár týdnů je opravdu málo, aby člověka něco takového omrzelo. Oproti podzimu jsem letos pracoval se Sašou ve včelařství rodiny Kaldanisů. Byla to skvělá práce se skvělými lidmi a zanechalo to ve mně spoustu cenných zkušeností v tomto oboru. Taky bylo fajn vidět způsob včelaření ve větším měřítku a v jiných podmínkách. Věc, která už ale zase tak fajn nebyla, byla komunikace s majiteli podniku. Nikdo totiž z rodiny Kaldanisů neuměl moc dobře anglicky, takže jsme se domlouvali tak nějak řecko-anglicky a přes překladač, což ne vždy fungovalo a čas od času tak docházelo k nedorozuměním a občasným frustracím. Snažíme se myslet pozitivně a bereme to jako autentičtější řecký zážitek. Co se řecké kuchyně týče… bavil jsem se o tom i se Sašou a máme na tohle téma trochu smíšené názory. Na jednu stranu nám připadá objektivně zdravější a chuťově zajímavější než tradiční česká kuchyně, ale na druhou stranu nám po chvilce začala připadat docela jednotvárná. Kamkoli člověk šel do restaurace, měl na výběr v podstatě mezi gyrosem a souvlaki, což jsou sice skvělá jídla, ale člověk to nemůže jíst věčně. Je to ale jenom náš pocit po dvou týdnech v Řecku a taky předpokládáme, že většina Řeků nechodí každý den na oběd do restaurace na souvlaki. Ceny potravin jsou zde podobné cenám v Česku. Rozdílná je zde však často kvalita potravin. Velký rozdíl jsme zaznamenali u ovoce a zeleniny, která je zde o poznání lepší. Především místní citrusové ovoce zde chutnalo úplně jinak. Řekové mě také neustále překvapují svou schopností žití v okamžiku, což se viditelně odráží v jejich kultuře a každodenním životě. Lze to pozorovat snad ve všech aspektech života – v některých pozitivně, v jiných už zase tak moc ne. Každý, kdo navštívil Řecko nebo kterýkoli jiný balkánský stát, ví, o čem mluvím. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co se podílejí na uskutečňování těchto projektů. Především paní Valečkové, která má na uskutečnění toho našeho největší podíl.