Feidias – mistr starověkého sochařství

Feidias (také Phidias) byl jedním z nejvýznamnějších umělců starověkého Řecka. Narodil se kolem roku 490 př. n. l. a působil především v Athénách a Olympii. Byl nejen výjimečným sochařem, ale také architektem a uměleckým vedoucím velkých stavebních projektů. Feidias tvořil v období vrcholné řecké klasiky a jeho díla ovlivnila sochařství na mnoho století dopředu. Jeho styl se vyznačoval důrazem na harmonii, majestátnost a dokonalé proporce. Feidias dokázal propojit technickou preciznost s hlubokým duchovním poselstvím. Jeho sochy často vyjadřují klid, důstojnost a nadpozemskou krásu. Tyto rysy nejlépe vynikly právě v jeho nejslavnějším díle – soše Dia v Olympii.

Olympie – centrum řeckého náboženství a sportu

Olympie byla jedním z nejposvátnějších míst starověkého Řecka. Ležela na Peloponéském poloostrově a byla zasvěcena Diovi, nejvyššímu bohu řeckého panteonu. Každé čtyři roky se zde konaly olympijské hry, které byly nejen sportovní soutěží, ale také náboženským svátkem na počest Dia. V centru posvátného okrsku stál Diův chrám – mohutná dórská stavba, která patřila k největším a nejvýznamnějším chrámům své doby. Právě do jeho vnitřku byla umístěna Feidiova socha boha Dia, která měla chrám nejen ozdobit, ale především vyjádřit boží moc a majestát.

Socha Dia – div světa

Socha boha Dia byla dokončena kolem roku 435 př. n. l. a považuje se za jedno z největších mistrovských děl antického sochařství. Byla tak obdivuhodná, že byla zařazena mezi Sedm divů starověkého světa – tedy mezi nejvelkolepější a nejúžasnější stavby či díla, která lidé ve starověku znali. Socha byla vysoká přibližně 12 až 13 metrů a téměř vyplňovala celou vnitřní výšku chrámu. Zobrazovala Dia sedícího na bohatě zdobeném trůnu. Jeho tělo bylo pokryto destičkami ze slonoviny (symbolizujícími lidskou kůži) a zlata (znázorňujícího roucho, vlasy a další detaily). Feidias použil unikátní techniku zvanou chryselefantina – spojení zlata a slonoviny na dřevěné konstrukci. Díky tomu působila socha mimořádně luxusně a zářivě. V jedné ruce držel Zeus sošku bohyně vítězství Niké, v druhé žezlo s orlem – jeho tradičním symbolem. Trůn byl ozdoben výjevy z řecké mytologie a podpírali ho sfingy, gryfové a další mytologické bytosti. Celé dílo mělo nejen ohromit návštěvníky chrámu, ale i vzbudit úctu a pokoru. Podle dobových popisů byla socha natolik velkolepá, že prý návštěvníci, kteří ji spatřili, měli pocit, že opravdu hledí na samotného boha.

Osud sochy a její zánik

Socha Dia v Olympii bohužel nepřežila do dnešních dob. Její osud je nejasný, ale podle historických záznamů byla pravděpodobně přenesena do Konstantinopole (dnešního Istanbulu), kde byla zničena při velkém požáru v 5. století n. l. Z díla se nedochovala žádná část, a proto ji dnes známe jen díky historickým popisům, mozaikám, mincím a menším kopiím. Přesto její obraz přežívá v představách a rekonstrukcích – často je zobrazována jako sedící majestátní postava s bohatou výzdobou.

Feidias v Olympii a jeho význam

Feidias se v Olympii nezapsal jen sochou Dia. Byl také součástí širšího uměleckého a náboženského programu, jehož cílem bylo vyzdvihnout význam řeckých bohů a posílit jednotu řeckých městských států skrze společné náboženství. Feidias působil rovněž v Athénách, kde se podílel na výzdobě slavného Parthenónu. Je autorem sochy bohyně Athény Parthenos, která byla umístěna v tomto chrámu. I tato socha byla vytvořena ze zlata a slonoviny a byla považována za mistrovské dílo. Feidias tak vytvořil dvě nejvýznamnější kultovní sochy tehdejšího řeckého světa – jednu v Olympii a druhou v Athénách. Feidiova díla ovlivnila nejen jeho současníky, ale i celé generace umělců v pozdější antice a znovu i v období renesance. Jeho pojetí krásy, proporcí a duchovní hloubky se stalo vzorem pro ideál lidské postavy ve výtvarném umění.

Závěr

Socha Dia v Olympii je jedním z vrcholů starověkého umění a dokladem obrovského talentu Feidia. Ačkoliv se samotná socha nedochovala, její sláva přežívá díky písemným záznamům a obdivu, který budila po staletí. Feidias jako umělec zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách umění a stal se symbolem klasické krásy, dokonalosti a náboženského umění antického Řecka.