Vegetace na spáleništích kolem jezera Ziros a řeky Louros (Sára Ostárková, Adéla Nevoralová, Kateřina Dušková, Eliška Gorčicová)

V říjnu jsme navštívili okolí jezera Ziros a údolí řeky Louros v regionu Epirus v severozápadním Řecku. Přibližně dva měsíce před naším příjezdem zde proběhl rozsáhlý požár, který výrazně zasáhl místní krajinu i vegetaci. Cílem bylo zjistit, jak požár ovlivnil vegetaci lesů a okolní krajiny. Degradace krajiny způsobená požárem byla zřejmá již na první pohled. Před požárem byla krajina tvořena především borovicovými lesy, doplněnými suchomilnými keři a travinným patrem, typickými pro středomořskou vegetaci (makchie a garigue).

Region Epirus a jezero Ziros

Region Epirus je oblast v severozápadním Řecku s poměrně bohatou a různorodou vegetací, zahrnující říční ekosystémy, mokřady i sušší svahové porosty. Významnými lokalitami regionu jsou jezero Ziros a řeka Louros, které mají díky své biodiverzitě i ochranářský význam. Z geobotanického hlediska patří oblast do středomořského biomu, konkrétně jeho vlhčí části, což umožňuje rychlejší regeneraci vegetace po narušení. Jezero Ziros se nachází poblíž města Filipiáda a je obklopeno bohatou vegetací. Podle geologických poznatků vzniklo přibližně před 10 000 lety zhroucením stropu podzemní jeskyně, čímž vznikla krasová deprese vyplněná vodou.Vodní hladina jezera je propojena s hladinou řeky Louros, což naznačuje podzemní komunikaci mezi těmito systémy. Toto propojení ovlivňuje i vegetaci v okolí, kde se střídají suchomilné a vlhkomilné druhy

Požár v oblasti Ziros v roce 2025

Požár v oblasti Ziros v regionu Epirus na západě Řecka patřil mezi významné události extrémní požární sezóny v létě 2025. Vypukl v průběhu července a zejména srpna a rychle se rozšířil v důsledku kombinace dlouhodobého sucha, extrémních teplot dosahujících až kolem 45 °C a silného větru. V srpnu 2025 zasáhl oblast rozsáhlý požár, který byl součástí silné požárové sezóny v Řecku, přičemž zasaženo bylo přibližně 6 800 hektarů území. Oheň se šířil velmi rychle a zasáhl především borové lesy a křovinné porosty, ale postupně pohltil i zemědělskou půdu a obydlené oblasti. Celkově se rozvinul na frontě dlouhé přibližně 30 kilometrů. Nejvíce zasaženy byly vesnice jako Agios Georgios a Pantanassa, kde došlo ke zničení domů, hospodářských budov i infrastruktury. Požár způsobil také výpadky elektřiny a v některých případech vedl k explozím plynových nádrží. V důsledku rychlého šíření ohně musely být evakuovány celé obce, včetně některých zařízení pro uprchlíky, a místní obyvatelé přišli nejen o své domovy, ale i o hospodářská zvířata a zdroje obživy. Situace byla natolik vážná, že úřady vyhlásily v obci Ziros stav nouze. Tento požár nebyl izolovaným incidentem, ale součástí širší vlny požárů, které v roce 2025 zasáhly celé Řecko i další části Evropy. Řecko se v té době potýkalo s desítkami až stovkami požárů denně a nasadilo tisíce hasičů spolu s leteckou technikou i mezinárodní pomocí v rámci evropských mechanismů. Celkově šlo o jednu z nejhorších požárních sezón v Evropě za poslední roky, během níž shořely více než milion hektarů půdy, což odborníci spojují s dopady klimatické změny, zejména s častějšími vlnami veder a suchem. Požár v Ziros je tak příkladem středně velkého, ale velmi intenzivního regionálního požáru, který měl zásadní dopad na místní komunitu i krajinu. Přestože oblast Epiru nepatří mezi nejnavštěvovanější turistické destinace v Řecku, událost ukázala, že riziko rozsáhlých požárů se v důsledku klimatických podmínek týká prakticky celého Středomoří.

Narušení vegetace spáleništěm

Požáry ve Středomoří představují běžný narušující faktor, způsobený především suchými a horkými léty a relativně vlhkými zimami. V důsledku požáru dochází k odstranění nadzemní biomasy, zvýšení množství světla dopadajícího na půdu a změnám mikroklimatu i půdních podmínek (např. snížení vlhkosti a zvýšení teploty povrchu). Oblasti s intenzivním narušením často přecházejí ke křovinným nebo travinným formacím. V případě okolí jezera Ziros a řeky Louros však vzhledem k vlhčím podmínkám předpokládáme poměrně rychlou obnovu, pokud nedojde k dalšímu požáru.

Důsledky požáru a terénní pozorování

I přes rozsah požáru nezanechal tento zásah pouze negativní dopady. Vzhledem k tomu, že požár postupoval poměrně rychle, došlo především k ohoření svrchních částí vegetace. Do porostu začalo pronikat více světla, což vedlo k rychlému vyrašení nových rostlin a travin z půdy.

U borovic Pinus halepensis jsme pozorovali:

ohoření kůry
pouze částečné poškození vnitřních pletiv
výrony mízy (pryskyřice)
místy i obnovu zelených částí

Vegetace se tak začala obnovovat přirozeně bez zásahu člověka. Současně jsme zaznamenali, že požár se v některých případech šířil i kořenovým systémem, což vedlo k odumření části stromů a porostů zevnitř.

Na lokalitě jsme pozorovali regeneraci konkrétních druhů:

fíkovník (Ficus carica)
platan (Platanus orientalis)
zmarlika (Cercis siliquastrum)
blahovičník (Eucalyptus sp.)

Tyto dřeviny se obnovují především pomocí obrážení z kořenů a kmenů (resprouting), což je typická adaptace středomořských rostlin na požár. Z toho vyplývá, že část vegetace se obnovuje z původních jedinců, zatímco jiná část vzniká nově ze semen uložených v půdě.

Sukcese a další vývoj

Požár inicioval proces sekundární sukcese. Již krátce po požáru dochází k:

rozvoji travin a bylin
obnově keřového patra
postupnému návratu dřevin

V dalších letech lze očekávat postupnou obnovu lesního porostu. Tento proces však bude trvat dlouhou dobu a výsledná podoba krajiny se může od původní lišit.

Závěr

Požár v oblasti jezera Ziros a řeky Louros v létě 2025 významně zasáhl místní vegetaci, ale zároveň aktivoval přirozené regenerační procesy. Již dva měsíce po požáru byla patrná obnova vegetace, zejména u druhů schopných obrážení. Sukcesní proces bude pokračovat ještě řadu let a jeho průběh bude záviset především na dalších disturbancích, zejména případných opakovaných požárech.

Námi zaznamenané druhy: