Písčitá pobřeží východního Středomoří představují jedinečný typ přímořského ekosystému, který se formoval a vyvíjel v náročných podmínkách – pod vlivem větru, vysoké salinity půdy a časté eroze. Tento typ vegetace se obvykle vyskytuje na otevřených plážích, dunách a náplavech s podložím tvořeným převážně jemným pískem nebo směsí písku a štěrku. Díky své dynamice a specifickému druhovému složení je tento ekosystém ekologicky velmi cenný, a zároveň často ohrožený. Typickým znakem těchto stanovišť je řídký, mozaikovitý rostlinný pokryv. Rostliny zde často rostou jednotlivě nebo v malých skupinkách, což je důsledkem neustálého pohybu písku, silného větru, působení mořských vln a vysokého obsahu soli v půdě. Většina druhů je dokonale přizpůsobena těmto extrémním podmínkám – často se jedná o halofyty (rostliny snášející slanou půdu), sukulenty nebo druhy s hluboko sahajícím kořenovým systémem, který jim umožňuje stabilizaci v nestálém substrátu. Vegetace těchto pobřeží prochází přirozeným sukcesním vývojem – od řídkých, pionýrských porostů na aktivně se pohybujících dunách až po stabilnější dunové formace s rozvinutější vegetací. V počáteční fázi kolonizace se objevují jednoleté byliny jako pomořanka přímořská (Cakile maritima), slanobýl potašový (Salsola kali) nebo rohatec žlutý (Glaucium flavum), které dokážou přežít i v místech vystavených přímému kontaktu s mořskou vodou. Společně s nimi se zde vyskytují i druhy jako večernička rozprostřená (Malcolmia flexuosa), máčka přímořská (Eryngium maritimum) a pryšec pobřežní (Euphorbia paralias). Na částečně stabilizovaných dunách se začínají prosazovat vytrvalé druhy s rozvětveným kořenovým systémem, které napomáhají zpevňování písku. Mezi typické zástupce patří amofila písečná (Ammophila arenaria) a pýrovník dunový (Elymus farctus), které zahajují proces přirozené stabilizace dun. V pozdějších fázích sukcesního vývoje se přidávají i rostliny keřovitého vzrůstu – například Crucianella maritima, Helichrysum stoechas, nízké keře jako Juniperus phoenicea, Phillyrea spp. a aromatické druhy jako rozmarýn (Rosmarinus officinalis) či tymián (Thymus vulgaris). Jedním z pozoruhodných příkladů vegetace dunového pobřeží je delta řeky Evrotas na Peloponésu. Tato oblast je výjimečná nejen výskytem běžných druhů, ale i přítomností chráněných a vzácných organismů, například houby pečárkovce Delileova (Gyrophramium dunalii) nebo hnízdišť chráněné mořské želvy karety obecné (Caretta caretta). Jedná se o cenný ekosystém, kde rostliny nejen chrání pobřeží před erozí, ale zároveň vytvářejí důležité prostředí pro další formy života. Pobřežní vegetace východního Středomoří na písčitých plážích je tedy výsledkem dlouhodobé adaptace rostlin na extrémní podmínky. Její druhové složení i sukcesní vývoj odrážejí křehkou rovnováhu mezi přirozenými ekologickými procesy a tlakem lidské činnosti – zejména turismu, výstavby a klimatických změn.

Námi zaznamenané druhy:

1. rohatec žlutý (Glaucium flavum)
2. máčka přímořská (Eryngium maritimum)
3. bugenvilea lysá (Bougainvillea glabra)
4. pryšec pobřežní (Euphorbia paralias)
5. dětelník pryskyřičatý (Aspalthium bituminosum)
6. jitrocel vraní nožka (Plantago cornopus)
7. rýt bílý (Reseda alba)
8. slanorožec evropský (Salicornia europaea)
9. pomořanka přímořská (Cakile maritima)
10. lír přímořský (Pancratium maritimum)
11. smil písečný (Helichrysum stoechas)
12. amofila písečná (Ammophila arenaria)
13. pýrovník dunový (Elymus farctus)
14. slanobýl potašový (Salsola kali)
15. večernička rozprostřená (Malcolmia flexuosa)
16. mořena přímořská (Crucianella maritima)
17. jalovec fénický (Juniperus phoenicea)
18. šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
19. rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
20. tymián obecný (Thymus vulgaris)
21. ledviník pobřežní (Medicago marina)
22. laskavec přímořský (Atriplex halimus)
23. mochna přímořská (Potentilla maritima)
24. chrpa přímořská (Centaurea sphaerocephala)