Úvod
V naší výuce přírodovědy a biologie se snažíme navazovat na tradici školních sbírek, které byly v minulosti nedílnou součástí kabinetů. Pamatujeme si na ně z filmů i starých učebnic, ale dnes už se s nimi na školách setkáváme jen zřídka. Často byly zlikvidovány pro nedostatek financí, přísnější legislativu nebo prostý nedostatek času. My ale věříme, že zoologické preparáty mají i v současnosti své místo. Digitální prezentace a videa jsou jistě užitečné, ale nedokáží nahradit přímý kontakt s reálným biologickým materiálem. Preparáty umožňují názorně ukázat stavbu organismů a poskytují žákům autentický zážitek, který podporuje jejich zájem a motivaci.
Historie tekutinových preparátů
Uchovávání biologických objektů v tekutinách má velmi dlouhou tradici. Již ve starověku lidé konzervovali živočichy v octu, medu nebo oleji. Od 13. století známe první zmínky o využití alkoholu, který se postupně stal běžným fixačním prostředkem. Velký rozmach nastal v 17. století, kdy významní vědci, například Jan Swammerdam či Frederik Ruysch, začali systematicky používat etanol pro fixaci hmyzu a jiných živočichů.
V 19. století přišel přelom s objevem formaldehydu ruským chemikem Butlerovem. Ten se velmi rychle prosadil jako účinné fixační činidlo a začal se využívat i ve školních sbírkách. U nás se výrobou preparátů pro školy proslavila firma Václava Friče z Prahy. Od té doby se tekutinové preparáty staly běžnou pomůckou na základních a středních školách a dodnes mají vysokou didaktickou hodnotu.
Jak preparáty připravujeme
Když připravujeme tekutinové preparáty, můžeme postupovat několika způsoby. Kosterní preparáty vyrábíme macerací, tedy rozkladem měkkých tkání, a poté ukládáme do alkoholových roztoků. Chrupavky a kosti obarvujeme speciálními barvivy, která zvýrazní rozdíly mezi nimi. Pokud chceme uchovat preparát v přirozených barvách, používáme kombinaci fixačních roztoků, které zabraňují hnědnutí a pomáhají udržet původní vzhled.
Velmi atraktivní jsou cévní preparáty, kdy proplachujeme cévy a následně je vyplňujeme barevnými hmotami. Díky tomu můžeme ukázat složité cévní řečiště. V minulosti se používaly vosky nebo želatina, dnes dáváme přednost latexu či pryskyřicím. Celý objekt pak upevňujeme na podložní sklo a uzavíráme do skleněné kyvety.
Opravy a údržba
Starší preparáty často potřebují opravy. Setkáváme se s jejich zakalením, vysycháním nebo odpadnutím popisků. V takových případech opatrně otevřeme kyvetu, vyjmeme objekt, očistíme jej a znovu zafixujeme. Kyvetu přetěsníme silikonovým tmelem, případně doplníme černou páskou nebo parafilmem. Pokud preparát vyschl, můžeme ho rehydratovat ve vodě s dezinfekční přísadou. Tím zajistíme, že sbírka zůstane použitelná i pro další generace žáků.
Podmínky uchovávání
Abychom zachovali kvalitu preparátů co nejdéle, ukládáme je do temných skříní, chráníme před světlem a udržujeme stálou teplotu kolem 18–21 °C. Vlhkost se snažíme držet v rozmezí 50–65 %. Vyhýbáme se vibracím a zbytečnému pohybu kyvet. Vhodné je pravidelně kontrolovat těsnění víček a doplňovat vypařující se roztok.
Zhotovování nových preparátů
Pokud chceme vyrobit nový preparát, volíme druhy, které nespadají pod ochranu CITES ani mezi zvláště chráněné. Využíváme především uhynulé terarijní živočichy nebo orgány hospodářských zvířat, které snadno získáme v řeznictví. Fixaci provádíme nejčastěji v 70% etanolu, protože formaldehyd je pro školy příliš toxický. Přidáváme někdy i glycerol, aby se tkáně nevysušovaly. Objekt upevníme na sklo, popíšeme a pečlivě uzavřeme.
Pro uzavírání volíme nejčastěji kyvety s víkem se zábrusem, které ještě překrýváme celofánem. Pokud máme dostatek prostředků, necháme vyrobit skleněné kyvety na zakázku, jinak si pomáháme i obyčejnými uzavíratelnými sklenicemi.
Rizika a bezpečnost
Při práci s konzervačními tekutinami musíme dbát na bezpečnost. Formaldehyd je prokázaný karcinogen a může vyvolat podráždění očí, kůže i dýchacích cest. Proto s ním pracujeme jen v dobře větraných prostorách a s ochrannými pomůckami – rukavicemi, brýlemi a respirátorem. Etanol zase patří mezi vysoce hořlavé kapaliny, proto ho skladujeme podle příslušných norem a manipulujeme s ním jen v bezpečných podmínkách. Samotné hotové preparáty jsou však pro běžnou demonstraci ve výuce bezpečné.
Význam ve výuce
V naší výuce mají tekutinové preparáty nezastupitelné místo. Umožňují žákům vidět skutečné tvary orgánů, cévní soustavu nebo kostru, nikoli jen jejich schémata na obrazovce. Tím podporujeme zásadu názornosti, která je v biologii mimořádně důležitá. Když žáci sami pozorují uloženého živočicha nebo orgán, mnohem lépe si uvědomují složitost živých organismů.
Preparáty mají navíc často i historickou hodnotu – ve sbírkách nacházíme exempláře chráněných nebo již vyhynulých druhů, které dnes nikde jinde neuvidíme. Abychom výuku ještě více podpořili, doplňujeme preparáty jednoduchými schématy nebo kresbami, které žákům usnadňují orientaci.
Závěr
Tekutinové preparáty jsou pro nás stále důležitou učební pomůckou. Přinášejí žákům autentický zážitek a pomáhají jim pochopit přírodní souvislosti. Digitální technologie jsou užitečným doplňkem, ale nikdy nemohou nahradit přímý pohled na skutečný biologický objekt. Proto se snažíme sbírky udržovat, opravovat a postupně rozšiřovat. Věříme, že tímto způsobem dáváme žákům možnost zažít biologii nejen teoreticky, ale i prostřednictvím skutečných ukázek z přírody.
Literatura:
FRIŠHONS, Jan, Jan KRAJSA a Tomáš KOČÍ. Zoologické preparáty pro výuku přírodovědy, přírodopisu a biologie. 1. Tekutinové preparáty. Živa, 2017, roč. 65, č. 4, s. CIX–CXI. Praha: Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR. ISSN 0044-4812.
